Nedělej hrdinku! Žena a syndrom „to zvládnu“ - aneb víla ve stavebninách.

20.05.2018

Nebojte, hned vysvětlím ten poněkud zvláštní nadpis. Má se to totiž tak: jistě nejsem zdaleka sama, která si všimla, že my ženy jsme přímo přebornice v "to zvládnu". A to je zároveň náš motor (protože toho zvládneme opravdu, ale opravdu hodně) a náš jed (protože si toho nakládáme prostě moc). A jak z toho potom ven?

Chci říct, že neustále řešíme milion věcí a tak nějak jsme si zvykly si to všechno zařídit samy. Překonávat překážky a nezastavovat se... A za chvíli už nám porostou vousy a změníme se na chlapa... :-) tedy, snad ne, ale ruku na srdce, tím tempem a přílišnou "samostatností" se na míle vzdalujeme svojí ženské jemnosti. Ženě je přirozené být v souladu se sebou, naladěná na sebe a svoje potřeby, a potom v souladu s nimi jednat. Nikoli ryze mužské akční jednání, hlavně rychle a nejlépe ještě nějaký adrenalinek k tomu :-)

Ale teď už k té víle ve stavebninách :-) To jsem zase jednou byla krásně naladěná na svou ženskost, a jela jsem s mužem do "Dřeva" pro prkna. Stala se tam velmi zajímavá věc, která mě přiměla k zamyšlení a následně k tomuto článku. Totiž, prkna jsou dlouhá a musí se nechat nařezat na správné rozměry, aby se vešla do auta. A tak stojí fronta před pilou (přiznávám, pro mě to jsou dost nové informace:-)) a jak pán prkna řeže a odkládá, tak si to lidé berou a nosí do auta. Před námi je na řadě mladý pár, a k mému překvapení muž stojí s fakturou a dívá se na pilu, a žena bere nespočet prken a celá rudá (ale evidentně s naprostou samozřejmostí) tu nálož hrdě nese do auta... Všichni mlčky stojíme, zaujati vlastními myšlenkami.

Pak jsme na řadě my, první várka prken hotová, můj muž je nese do auta, a mezitím už jsou připravená další a tak "přitančím" a beru tři kousky (ani mě nenapadne brát víc) a nesu je též do auta. Ani to nestihnu složit a už je u mě cizí muž, usmívá se a rovná mi to do auta. Za vteřinku je tam další, a pak ještě můj muž dokončí nakládku. Všichni jsou samý úsměv, dobrá nálada, a já vím, že teď a tady je zase jednou něco správně.

Vždyť ti muži dobrovolně šli a pomohli. Proč? :-) Protože jim jedna žena dala možnost být mužem. Cestou domů jsme o tom dlouze mluvili a můj muž mi dal zcela za pravdu. Muži to pro ženu udělají rádi, protože se opravdu pak cítí být důležitými a též ve své síle. 

Jakkoli banální se vám tahle příhoda zdá, pro mě to má velkou váhu. 

To je totiž to ONO. Jádro pudla. Proto je skvělé kultivovat svou ženskou energii, znovu objevovat svoje dary ženství, navštěvovat ženské kruhy například... Protože čím víc si je žena vědoma sama sebe, tím více to muži cítí, a chovají se pak jako opravdoví muži. My si dovolíme růst, a tím muži rostou také.

Proto mi dovolte na závěr vznést řečnickou a vlastně inspirační otázku: Proč to takhle nezkusit? :-)  a ještě jednu nakonec (ale možná taky na začátek) : Co se stane, když si to dovolím ? ....hmmm, příjemné bádání přeji :-)

PS: v souvislosti s tímto tématem se mi objevují další a další zajímavé podněty k psaní. Je to velké téma, to hledání harmonie mezi ženskou a mužskou polaritou. A hledání souladu v partnerství. Tak třeba zase příště :-)

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na závěr několik citátů k tématu:

Cesta k úspěchu je vroubena ženami, které postrkují své muže kupředu.
Thomas Robert Dewar

Čím víc jí dávám, tím víc jí mám.
William Shakespeare

Krása ženství je součástí přírody, kdežto síla mužství součástí vesmíru. - Vincent Van Gogh

Ženství není kdesi nad námi a netáhne nás vzhůru, ženství je v nás. Muž, ve kterém není, může být mužem, ale nemůže být člověkem. - Miroslav Horníček