Malé velké věci...

15.01.2017

Právě mi přišlo na mysl, že mám víc procítit svojí vděčnost. Dobrá tedy, tohle půjde snadno. Jsem opravdu vděčná za... 

...možnost stále se vracet do dětství - a to díky tomu krásnému zázraku, že mám svoje dětičky. A také díky tomu, že jsem se jim za těch našich pár společných let natolik prizpůsobila, že nemám žádné zábrany dělat všechny blbinky s nima...:-) Ba dokonce, já ty blbiny často přímo vymýšlím..

Klidně se oháknu jako princezna se zlatým alobalem na čele (jo tady teda nevím, co si o mě myslí naše paní listonoška, ehm...:-) maximálně si užívám čarodějnici, babičku o holi, naprosto skvělá byla Amazonka bojovnice, nesčetně rytířů s meči (výroba luků, šípů a mečů mi už jde fakt dost dobře :-)))) rybářů, víl a skřítků, poslední dobou vedou piráti, Vinetou, Apači...

Slezeme kdejakou "obří skálu", prolezeme potokem, zahučíme do rybníka, "jako zabloudíme" v poli, zkoušíme křemínkama vykřesat jiskru, večerní stezka odvahy...

Jasně, milášci se perou, hádají, ječí...umíme si lézt na nervy. Ale tyhle naše hry a dobrodružné výpravy nám už nikdo nevezme. A za TOHLE jsem vážně vděčná. A moje vnitřní hravé dítě také :-)