Články -  v ě d o m é   r o d i č o v s t v í 
.

Být rodičem je ta nejúžasnější věc na světě. Když vidíte toho malého človíčka, který tak se zájmem a bystře nasává všechny informace a podněty kolem sebe. Když mu můžete ukazovat náš tolik zajímavý svět, předáváte svoje vlastní poznatky a zároveň žasnete nad tím vším společně, protože se najednou na věci díváte novou optikou. Díváte se tak, jako už dlouho ne, díváte se, a VIDÍTE. A ještě lépe, necháte se vést... Děti jsou naši velcí učitelé. Díky nim se můžeme tolik naučit !! A nejde jen o to obohacení skrze pohled na svět, ale i takové ty obyčejnosti.. Děti nás - aniž to samy vědí - učí empatii, ohleduplnosti, lásce ... díky nim se snažíme stát ještě o fous lepšími lidmi, řešíme situace tak, abychom šli příkladem, děláme věci vědomě SPRÁVNĚ. (ve smyslu: děláme je tak, jak by to mělo správně být) Děti nás neustále překvapují svojí neochvějnou logikou, a často sami stojíme před dilematem, jestli nás náš milovaný potomek svým názorem momentálně vytáčí doběla, nebo jestli jsme vlastně hrdí na to, jak to vymyslel :-))  co si budeme povídat, rodičovství je stejně nádherné, jako náročné. Troufám si ale tvrdit, že vždycky převáží to krásné. Koneckonců my jsme ti, kdo dětem "třídí" informace, do jisté míry (a věku dítěte) můžeme ovlivnit, co se k nim dostane, můžeme vysvětlovat, ukazovat.. Nejdůležitější ale je jedna věc : LÁSKA.  Myslím, že není nic jednoduššího a zároveň účinějšího, než dávat lásku a dávat jí najevo. Potom ten náš človíček prospívá a roste ze všeho nejlépe :-)

dne 9.12.2017                            Dneska nemůžu jít do školky mami...

Tak přesně tuhle větu máme teď několikrát za sebou :-) Moje děťátko si nějak usmyslelo, že prostě není dostatečně vymazlené.. a tak mi ráno ohlásí, že dneska do školky prostě jít nemůže, protože se doma musí se mnou mazlit.. Na jednu stranu mě to překvapilo, na druhou potěšilo, takže jsme byli doma. Jen mě to přimělo k zamyšlení. Jakožto rodiče máme hodně starostí kolem práce, domácnosti, prostě řešíme a řešíme. A děti tohle vůbec nevidí a nechápou. Ale my zase nechápeme, že děti zajímá úplně něco jiného, chtějí pochválit, pomazlit, obejmout, cítit přítomnost a bezpečí rodičů. Jsou to dva rozdílné světy. Ale protože my už víme, jaké to bylo být malý a schoulit se k mamince nebo tatínkovi do náruče, nebo v noci "tajně" přilézt do jejich postele a přitulit se, mělo by pro nás být snažší na chvíli tohle "teplo" udělat i pro svoje děti. Navzdory všemu, co se děje kolem. Vím, jak těžké to někdy je. Ale také vím, jak moc krásné to je nakonec pro nás všechny. . . 

dne 9.12.2017                          Tak o čem se ti dnes zdálo ?

Nejhezčí odměnou za všechny naše výlety a akce s dětmi je, že si na to vzpomínají a debatují spolu o tom, jak lezli po stromě, jak utopili v potoku holinky, uplavalo tričko v řece, pouštěli lodičky... jak jsme z krtiny vyráběli keramiku, kde jim spadl na kole řetěz, jak jsme se ztratili na kolech a najeli 40km... :-) jak jsme lezli po horách, po skálách, v jeskyních.... jak tatínek umí vyměnit píchnutou pneumatiku, jak jsme vůbec nerozuměli slovům v Maďarsku :-)))) Ke všemu mají své vlastní příběhy a zážitky - a to je ONO, nahrávají si paměť krásnými věcmi. Vždyť co jiného by tam děti měly mít? ...

dne 9.7.2017            Prázdniny, čas být pohromadě, pro sebe a podle sebe... 

aspoň chvíli :-)

Pamatuji se přesně, jak jsem sem vloni psala článek o tom, jak můj syn objevil, kde se "vyrábí mraky". Bylo to o dovolené. Letošní rodinná dovolená byla rovněž tak krásná a objevná. Objevila jsem mnohé, třeba jak je úžasné, jak se za ten rok děti změnily, vyrostly, jak přistupují k výzvám a hlavně jak jsou krásně rozdílné. Zatímco jeden se stydí a vyniká v logice a fyzické odolnosti, druhý je tak komunikativní, že během večeře vymámí jména ze všech barmanek a číšnic :-) A naše květinka z malé skoromimi vyrostla ve zdatnou vyjednávačku, která rozhodně chce, aby někdo předělal turistické trasy také na růžovou.. :-) (protože trapně chodíme jen po žluté, modré nebo červené...:-)   Už se těším, na další a další soukromé objevy a také na další a další výlety, protože tam se toho ukáže vždycky nejvíc, když je rodina pohromadě a jen pro sebe a podle sebe :-)

dne 9.7.2017    Prožitek tady a teď

Pozoruji svoje děti a jakkoliv jsem unavená, snažím se brát si z nich to důležité. Pozoruji je, nechávám se učit... přesto dělám chyby, neposlouchám svá předsevzetí, jednám impulsivně, nebo naopak apaticky... prostě dělám co můžu. Ale hlavně jsem se naučila, že nemá cenu se k něčemu vracet, nebo se vnitřně trestat, vinit.. To je blbost. Důležité je vědět, že všechno co dělám, je v danou chvíli to nejlepší, co umím... uf, zkuste to přijmout, hodně se vám uleví :-)

dne 9.7.2017                           Bosonohé výpravy

Nedávno jsme začali podnikat bosonohé výpravy po (zatím) blízkém okolí. Po prvních nezdarech (kdy například dvě ze tří dětí po cca 5 metrech chtěly, abych jim došla pro boty,  přičemž třetí pro ně běžel a rozbil si při pádu koleno :-))  jsme to opravdu zvládli, a od té doby si procházky užíváme a bereme to jako výzvu, "jako kdo to dá" :-)  Nejlepší ze všeho ovšem je, když se dostaneme mezi pole na prašnou písčitou cestičku... to je jak u moře na pláži :-) A kdybyste viděli tu radost, když vítězně dojdeme bosi až domů !!  a jako bonus máme promasírovaná chodidla, reflexní plošky a body, kontakt s přírodou, a uzemění... ale o tom zase někdy příště..

dne  10.5.2017    Indiánské odpoledne

Dnešní krásné indiánské odpoledne :-) Letos moje první teepee, jeho výzdoba.. a indiáni měli spoustu práce, třeba připravit "pravou indiánskou pomazánku" (aneb jak do nich dostat papriku :-)) zítra budeme vyrábět luky a šípy.. howgh :-) ps: koho zaujaly mandaly, stále jsou na www.e-shop-duhovy-strom.cz (kromě té modré ehm, to je moje srdcová záležitost...:-)

dne 1.5.2017               Výprava do země bažin... už zase....:-)

Tak tyhle výpravy umí potrápit nejednu dospělou nervovou soustavu :-) Jde zhruba o tohle: Tři malé potvůrky se rozhodnou, že musí najít tu největší bažinu nebo nejhlubší louži. Zcela přitom vypnou příjem signálu od dospělých osob a jednají zcela a jen ve svém zájmu. Pravda ovšem je i ta, že se u toho nesmírně dobře baví, a já (ale to je tajné ! ) se v nic naprosto, ale naprosto poznávám... Tady se geny fakt nezapřou. A tak vlastně ani nic nenamítám, a když se nedívají, tak se směju taky :-) A když se kolemjdoucí snaží děti napomínat, že to se přece nedělá, odpovídám, že je mi to jedno, protože jsem dělala to samé. Tak přece jim to nebudu kazit :-) O oblečení nejde, peru skoro každý den, a holinky vylévám také denně, vlastně je to pohoda :-))) - někdy napíšu o tom, jak se koupali v lednu v potoce, nebo jak uvízly holinky v bahně v potoce a domů se běželo v ponožkách :-))

dne 1.5.2017                            Indiánský oběd

Nedá mi to, a alespoň jednou týdně prostě musím mít nějakou dobrou "indiánskou" polévku. Tím se u nás myslí polévka fazolová, čočková... a další jinak "podezřelé" polévky. Děti jsou totiž v "to nejím- fázi"  :-) A tak musím zapojit indiánské mýty a fakta, sem tak i čirou fikci, následně uděláme výpravu na zahradu a sbíráme všechno, co indiání určitě taky do polévky dávají a dávali už před tisíci let :-)  Výsledek vidíte na fotce. Ale už nevíte, jak moc dobré to je - tak já vám to povím: MOC :-) 

dne 1.5.2017                            Jednoduché tvoření s dětmi

To vám zase jednou bylo venku nevlídno, skoro bych až řekla, že hnusně :-) a protože naše dětičky jsou velmi živoučké, snad trochu i divočejší, tak maminka hned od rána přemýšlí, jak je alespoň na chvíli zabavit, aby náš dům vydržel do večera vcelku :-) A protože jsem věděla o jednom pytlíku sádry v dílně, rozhodování bylo tentokrát jasné - sádra, bábovičky a krabice od bonboniéry, a nakonec vodovky.  A pak troje rozzářená očička a hodina a půl tvoření a matlání se v barvě ! paráda, tak nám to odpoledne zase uteklo.. :-) Tak kdybyste někdy už nevěděli coby, můžete to brát jako tip...

dne 1.5.2017                           Les v krabici od bot ? jasně...

A je tu další tvoření s dětmi. To máte tak, koupili jsme nové boty, ale pak co s krabičkou ? Venku sněžilo (tenhle konec dubna byl dost nevypočitatelný :-) a tak jsme se pustili do výroby tajného světa v krabici od bot. Je to třeba i tip na zajímavý dárek třeba pro babičku nebo někoho.. dáte krabici, a když to dotyčný/á otevře, je tam les (nebo cokoliv jiného, co tam vytvoříte)  - a co už z obrázku není poznat, že ta vůně - na zem místo "hlíny" se může na lepidlo nasypat třeba skořice, nebo hřebíček...  tak jen s chutí do toho !!! :-))

dne 8.3.2017                           "Hambáč" versus suchá houska

Tak jsme vrámci výletního dne zabrousili do McDonaldu :-) Říkala jsem si, ať děti taky vědí, co je to ten "hambáč" (mají rádi Spongeboba :-) Objednala jsem každému hranolky a cheesburger a čekala, co na to řeknou.. no, takže výsledek byl děti 0 snědených "blivajzů", rodiče 3 :-)  Oni to prostě asi tuší, že to není nic moc dobrého. A tak jsem doma upekla koláč a housky, a do druhého dne bylo snědeno :-)  mňam..

dne 22.11.2016             Otisk naší zahrady      -  tip na tvoření s dětmi

Dnes jsme stvořili naší úžasnou knihu !! Ale tahle je opravdový originál, nejde nikde koupit, tu si musíte vyrobit. Je totiž jedinečná v tom, že je to "Otisk zahrady" - nechápete? koukněte na fotky...mám teď nějaké hodně kreativní období :-)))))

dne 22.11.2016                   Umělcem snadno a rychle..a levně.. :-)

Už to začalo. Dnů kdy je venku sychravo, že by ani děti ven nevyhnal.. :-) je čím dál víc, a v zájmu domácí pohody je třeba vymýšlet různé aktivity a tvoření, abychom přežili zimu bez psychické újmy i my dospělí.. :-) Naštěstí je obrovská spousta možností, co odpovědět, když se dítka zeptají : "mamí, a co budeme dneska dělat?"  Pokud bych mohla někoho inspirovat ke krásné chvíli tvoření, kdy jsou všichni zcela uneseni svou činností a ani nemají čas řešit obvyklé prkotiny, bude mi obrovským potěšením :-)  Mám tu totiž jeden tip: vezmete tatínkovo (nebo vlastně jakékoliv) staré tričko, fixy na textil, noviny (dovnitř trička, aby jste nepropsali přední i zadní díl najednou) a s chutí do toho !!! Dokážete-li se nezapojit do reje ručiček svých dětí, máte tak chvilku třeba na kafíčko :-))

dne 30.8.2016                        Malé velké věci.

Právě mi přišlo na mysl, že mám víc procítit svojí vděčnost. Dobrá tedy, tohle půjde snadno. Jsem opravdu vděčná za možnost stále se vracet do dětství - a to díky tomu krásnému zázraku, že mám svoje dětičky. A také díky tomu, že jsem se jim za těch našich pár společných let natolik prizpůsobila, že nemám žádné zábrany dělat všechny blbinky s nima...:-) Ba dokonce, já ty blbiny často přímo vymýšlím..

Klidně se oháknu jako princezna se zlatým alobalem na čele (jo tady teda nevím, co si o mě myslí naše paní listonoška, ehm...:-) maximálně si užívám čarodějnici, babičku o holi, naprosto skvělá byla Amazonka bojovnice, nesčetně rytířů s meči (výroba luků, šípů a mečů mi už jde fakt dost dobře :-)))) rybářů, víl a skřítků, poslední dobou vedou piráti, Vinetou, Apači...

Slezeme kdejakou "obří skálu", prolezeme potokem, zahučíme do rybníka, "jako zabloudíme" v poli, zkoušíme křemínkama vykřesat jiskru, večerní stezka odvahy...

Jasně, milášci se perou, hádají, ječí...umíme si lézt na nervy. Ale tyhle naše hry a dobrodružné výpravy nám už nikdo nevezme. A za TOHLE jsem vážně vděčná. A moje vnitřní hravé dítě také :-)

 dne 25.6.2016                   Na návštěvě v říši fantazie

Nedávno jsem měla krásnou příležitost, na chvíli vidět svět očima čtyřletého dítěte. A bylo to neuvěřitelné, jako bych se najednou ocitla v laskavém světě Medvídka Pú... :-) Ve světě, kde je doslova všechno možné a všechno má svoje vlastní zákonitosti, které ale dospělý člověk nevidí nebo nepochopí. Mám štěstí, že mi děti čas od času otevřou oči, a vpustí mne do toho krásného světa a tím mne velmi obohacují.  Náš svět dospělých vůbec není tak jasný, milý, jednoznačný, nekomplikovaný, "měkoučký"... 

To si tak jedeme na rodinný výlet, dětičky sedí v autě vyrovnané v autosedačkách, už poněkud znavené nezvykle dlouhou cestou...Pak po jedné straně míjíme obrovský, ale vážně obrovský areál papíren. Všude se klikatí kilometry potrubí, zalézajících do několika přilehlých budov, nádrží, strojů a také komínů.  Komínů je tam nepočítaně a ze všech najednou stoupá nekonečné množství bílého kouře / nebo páry? těžko říct../

Můj syn, zcela vykolejený pohledem na to všechno, se najednou úplně rozzářil a nadšeně vykřičel snad do celého světa : MAMI !! TATI !! TADY SE VYRÁBĚJÍ MRAKY !!!!

A pak nám rodičům asi půl hodiny vysvětloval, na co byla která trubka, kam a proč vedla, k čemu slouží jaký stroj, proč je tam zrovna tolik komínů - protože jemu to prostě bylo dokonale JASNÉ  :-))

Mám pocit, že takovéhle chvíle koncentrovaného ryzího dětství bychom si měli ordinovat povinně a pravidelně. Třeba by nám zase začaly tak překrásně zářit oči, jako našim dětem...

 

dne 15.6.2016          Nevinná procházka :-) ...  aneb To chce klid :-)

Tak to byl zase dneska den...no vlastně klasický, s dětmi..:-) Myslím, že krátký popis naší odpolední procházky postačí, abyste si udělali představu. V 17:00 se ptám dětiček, zda půjdeme ještě na procházku a pak chvilku neslyším ani vlastní myšlenky, protože ječí: jó, jó, jóoooo !!!, a já pojedu na kole, já na odrážedle, já na motorce !!! takže když se podaří na všechna robátka navléknout helmy, ponacházet dopravní prostředky válející se různě po zahradě, opravdu vyrážíme. Ovšem za dalších cca 20metrů nastává situace, kterou troufám si říci 95 %maminek dobře zná: naše karavana se zastavuje, neb nastal velký problém - od kola se ozve: "Mě se ale už nechce šlapat !..." (přes víkend najel 40km a byl v pohodě) , následně zoufalý fňuk od odrážedla: "Mamíííííí, mě jsou malý tydle tepláky (má je na sobě od rána, a nic na nich nevadilo) já už nikam nejedu když jsou tak pitomý"... a aby to bylo kompletní, tak do třetice se ozve i řidička plastové motorky: "Já neci helmu, je blbá !!" ...a vysouká svojí roztomilou hlavinku ze zapnuté helmy a švihne s ní do škarpy.... 

A všichni naráz, a co nejhlasitěji projevují svojí nenadálou, ale absolutní nechuť k procházce... V 17:22 jsme zase na zahradě a vše je v naprostém pořádku a o další dvě minuty se mě jeden z miláčků přijde bezelstně zeptat: "Mami, a proč jsi s náma teda nešla na tu procházku? Tobě se nechtělo?" ....Tak vám nevím, ale tohle, a podobných asi 20 příhod denně někde musí zanechat následky :-))) Možná proto je k nám vlastně ta naše paměť tak milosrdná, když nefunguje zrovna 100%, a nervová soustava je tak vycucaná, že už vlastně ani moc nereaguje - také tomu říkám, že jde o uměle vypěstovaný flegmatismus :-)) protože jinak bychom ty naše zlatíčka asi přiškrtily....:-)

dne 10.4.2016                Šťastné dítě ? to je priorita.. :-)

Jestli něco opravdu stojí za to, tak je to pohled na totálně šťastné dítě. Zcela zabrané do nějaké pro něho zajímavé činnosti, ponořené do svojí fantazie, nebo s rozkoší chrochtající v louži či blátě. Chápu, ta poslední možnost by možná mohla leckterému rodiči zvýšit tlak... Ale no tak, vždyť je to přece paráda!! Vždycky záleží jen na úhlu pohledu..  na zkoušku popíšu dvě možnosti - za prvé, pohled dospělé osoby : .. a sakra, bláto. No tak to je v čudu, on/ona tam zase určitě naběhne a uklouzne a bude zas jako čuně. To bude plná pračka prádla... no bezva, já totiž nemám co jinýho na práci, než jen prát a prát.. měli jsme jít dneska radši jinudy...

a pohled druhý, dospělý se vcítí do dítěte : Takové blátíčko, to je téměř nevyčerpatelný zdroj zábavy ! K tomu třeba ještě možnost odněkud přinést trošku vody, zaskákat si v tom, pomazat se od hlavy k patě... Tak to nemá chybu! Udělám si aspoň na mobil fotku, jak se to moje mládě řechtá na celé kolo, jak je šťastné. Bláto se umyje, oblečení vypere, hlavně že jsme si užili skvělé odpoledne !!

tak co? Taky si v zájmu zachování svého psychickéo zdraví vyberte už dopředu ten druhý pohled na věc? 

PS: Je mi jasné, že když se celá rodinka vyšňoří, a jde zrovinka na návštěvu, tak podobné příhody nejsou úplně žádoucí, ale jindy? proč né?   :-))))

dne 9.5.2016                 Někdy je skvělé být chvíli SÁM / SAMA

...aneb, co to udělá, když můžu na chvíli vypadnout z domu :-)) Tak tohle zná asi každá máma, která denodenně poslouchá od rána do večera jen : mamí, on mě kousnul !! mamí, ona mě hodila písek do vlasů a do pusy!!! mamí, on hodil zubní kartáček do záchodu!! mamí, mamí mamí !!!! Jak já miluju chvíle, kdy se mi podaří dětičky třeba i jen na hodinu přenechat někomu jinému (rozumějte tatínkovi, babičce, ..) a prostě a jednoduše vypadnout z domu. Už na prahu, když si obouvám boty, ustupuje celodenní náběh na mrtvici, a do žil se mi vlévá ten přenádherný pocit - SVOBODA !! Jelikož mé tělo ještě stále vibruje adrenalinem, nějakou dobu běžím, jako kdybych tomu všemu chtěla utéct, ale potom už to i myšlenky vzdávají, nastává nekonečný klid, soulad s matičkou zemí, přírodou, poslouchám ptačí zpěv, obezřetně procházím kolem stáda krav a už jsem v lese... sednu na pařez, dívám se na to naše malebné město obklopené lesy, loukami a poli, a je mi krásně, je to všechno tak příjemně daleko :-)) 

Po nějaké době se ozve zodpovědnost, kouknu jak jsem dlouho pryč, pomyslím na ta svoje roztomilá, překrásná, vtipná a nejchytřejší dítka, a už zase cupitám hezky domů. Plná štěstí a vděčnosti za svůj krásný, naplněný život :-)))